Vážení přátelé, letošní Starolískovecké hody byly, jak jste si mohli všimnout, v mnohém výjimečné. V jejich současné podobě je můžete navštěvovat už dvanáct let, a to je rozhodně možné označit za úspěch. To, že se daří tradice nejen udržovat při životě, ale dále rozvíjet, prohlubovat, a nebojím se říct, že doopravdy jimi žít, to je v dnešní uspěchané době, navíc v místě, kde se panelové sídliště prolíná s téměř vesnickou atmosférou staré zástavby, takřka malý zázrak. Každým rokem přemýšlím o tom, jestli je možné, aby pramen nadšení, který tradice předávaná po generace našich předků přenáší, jestli je možné, aby někdy vyschnul. Každý rok se s prvním srazem hodovníků, ať už těch mladších či starších stárků, někde uvnitř zamýšlím, jestli se sejdeme. A každý rok, v neděli, v poslední večer hodů, si se závěrečnou písní u cimbálky řeknu jen „ano“. Ano, funguje to; ano, žijeme tím; a ano, má to smysl!

Letošní hody kvůli velmi smutné události, která potkala naši lískoveckou sokolovnu, čekala změna, jakou podle zpráv pamětníků nepoznaly již dobrých 70 let. Protože jsme nenašli jiný prostor, upřeli jsme veškerou snahu ke zvelebení a nachystání areálu za budovou DTJ na Klobásově ulici. Podotknuto budiž, že areálu venkovního. Stálo nás to všechny řádově více práce než jiné roky, ale jak o tom svědčily reakce návštěvníků, soudím, že jsme to zvládli se ctí. Přípravy tedy probíhaly již několik týdnů před samotným hodovým veselím. Počínaje vyklizením a vyčištěním areálu a dále dovezením parketu z Troubska či nábytku ze sokolovny. Hody pak pro nás začaly předhodovou zábavou, také netradičně, v bohunické hasičce. Po ní následovala návštěva sklípku v Kloboukách, žádání o stárky, dovezení májek i máje a jejich zdobení, aby nakonec přišel víkend, ke kterému vše směřovalo. A můžeme říct, že k němu nesměřovala jen práce, ale i mnohé modlitby, aby nám vyšlo počasí, a to se nakonec v podstatě vydařilo. Průvod Lískovcem jsme odešli za dunění hromů, aby nás nakonec déšť dohnal až během sobotního večera a tak jsme za doprovodu dechové muziky z Vnorov očekávali, až přestane pršet. A že nakonec doopravdy přestalo, je přece samozřejmé! Zde musím složit velkou poklonu nejen stárkům a stárkám, kteří fantastickým způsobem odolali rozmarům počasí, ale také návštěvníkům, kteří se až v neskutečném počtu vydrželi bavit do samého konce večera. Pravda, obavy, že se sejdeme u doktorů, se bohužel mnohde vyplnily, ale myslím, že ten večer stál za to. Nedělního rána a slavnostní mše jsme se hrdě a v hojném počtu zúčastnili a uctili tak patrona naší farnosti, svatého Jana Nepomuckého. Nedělní odpoledne již přineslo sluneční paprsky, které prosvítaly mezi listy stromů klenoucích se nad areálem, a spolu s desítkami dětí v krojích zahřály srdce všech generací, které se přišly pobavit k cimbálové muzice Vonica. Děti pak předvedly bezvadně natrénovanou Slováckou besedu, po nich i stárci zopakovali svoji Slovenskou besedu a večer a spolu s ním se západem slunce i hody pomalu skončily.

Na jazyk se mi několikrát dralo slovo hodokvas. Ano, vím, co to znamená, a že hody rozhodně nejsou pouze nezřízenou konzumací kapalných či hmotných poživatin, to je asi každému jasné. Ale tenhle hodo-kvas vnímám jako něco víc, co tuto událost provází od prvního nácviku, první schůzky stárků. S každým setkáním, společnou prací, chvilkou kdy se zastavíme, se mezi lidmi rodí vztahy, emoce a city, a mnoho z nich pokračuje dál a jen tak nekončí. Kvas mezilidských vztahů je to, čeho si na hodech vážím, a co na nich mám rád. A jsem rád za všechny, které jsem mohl poznat, děkuji Bohu za chvíle, které jsem mohl strávit ve společnosti lidí, kteří se mi stali blízkými, tak jako se stávali i mým předkům po celé generace nazpět. Vážím si toho, že jsem mohl být letos hlavním stárkem, upřímně doufám, že se bavili jak stárci, tak i návštěvníci a doufám, že Hody si budou nacházet místo v našich srdcích ještě opravdu dlouho. Těším se na další setkání s vámi všemi nejen příští rok, ale třeba už letos v říjnu na Vinobraní.

Jakub Jaňura, hlavní stárek Starolískoveckých Mladých hodů 2011

Na tomto místě bych chtěl poděkovat všem, kteří se letošních Starolískoveckých Mladých hodů zúčastnili. Hlavní dík patří krojované chase, jak mladším tanečníkům, tak i starším stárkům. Dále pak všem, kteří se podíleli na jejich organizaci a úspěšném průběhu, ať už z řad Orla Starý Lískovec, tak i ostatním co jakýmkoliv způsobem pomohli, zejména z řad spřátelených organizací, Sokola, SDH Starý Lískovec a také Městské policii. Za poskytnutí areálu, v němž se mohly hodové zábavy odehrávat děkuji organizaci DTJ a za zapůjčení materiálu děkuji Sokolům a Troubské chase. Vřelý dík patří také sponzorům akce, statutárnímu městu Brnu a městské části Starý Lískovec. Nakonec bych chtěl z celého srdce poděkovat i všem návštěvníkům za trpělivost s počasím a za vytvoření krásné atmosféry, jaká již k oslavám hodů tradičně patří.

Josef Jaňura, Orel Starý Lískovec, hlavní organizátor Starolískoveckých Mladých hodů 2011